Domácí násilí 009

17. května 2014 v 14:25 | Uke-chan |  Domácí násilí
Taak další dílek dopsán :) Snažila jsem se aby byl trošku delší tak to snad pujde aspoň malinko poznat. Taky jsem chtěla aby už bylo taky po nějaké době yaoi takže v tomhle dílku se ho trochu dočkáte :) Doufám že se do toho moc nezamotáte, bude tam potom FLASHBACK, kterým bude začínat i další díl :) Tak snad to nějak poberete :D :) Opět koment s názorem velice potěší :) Budu ráda i za kritiku :)

Fandom: Naruto
Pairing: ItaSasu + překvápko :3
Upozornění: yaoi
Beta: Aka-chan, Samuel, Eliška



Itachi
Letěl jsem jako neřízená střela k našemu domu, přičemž jsem srazil asi dvě popelnice a zakopl o patník. Když už jsem konečně byl u dveří, zbrkle jsem hledal správný klíč a nemohl se trefit do klíčové dírky. Když se mi konečně podařilo odemknout, ani jsem se nezul a instinkt mě hnal do obýváku.
"Tati!" polilo mě horko a hrůza když jsem viděl svého otce v kaluži krve a okolo něj leželo mnoho malých střepů. Maminčina oblíbená váza...
"Tati," zkoušel jsem ho probudit lehkým proplácáváním obličeje "tati, probuď se, jsi v pořádku ?"
Nic, pořád mi neodpovídal. Sakra! Okamžitě jsem vytáhl z kapsy mobil a vytočil číslo záchranky. Ta doba než přijeli byla neskutečná. Otce okamžitě odvezli do nemocnice. Cítil jsem se tak bezmocně. Bratr v nemocnici, otec v nemocnici. Ano, sice ubližoval mému malému bráškovi, ale pořád to byl můj táta, co si se mnou hrával s autíčky když jsem byl malý, kdo mi se vším pomáhal...

Potřeboval jsem se nějak odreagovat. Nenapadal mě žádný rozumný plán, než abych zavolal Deidarovi a zašel na skleničku. Rozhodně se nechci opít, jen si chci trošku osvěžit mysl. Ach, jak kdyby toho nebylo už dost.
"Čáu, Itachi, příteli, copak bys rád?" zas ten jeho přeslazený tón. Není pro mě tajemstvím že je do mě blázen, ale já se zapřísáhl Sasukemu.
"Ahoj...ehm...víš...mohl bych se stavit?"
"Ale copak, zníš nějak pohřebně. Jasně, stav se, budu tě čekat. Jo a stav se prosím do obchodu pro sekt ať máme co pít."
"Jasně, za chvíli jsem u tebe." ukončil jsem hovor, dal si mobil do kapsy a vykročil směrem k první sámošce po cestě. Co to vyvádím, nesmí to dopadnout tak jako minule...

FLASHBACK
"Jo jasně, to bylo *škyt* skvělý!" pronesl vysmátý přiopilý Itachi, který narozdíl od jeho dlouholetého kamaráda Deidary byl značně ovlivněn průhlednou tekutinou.
"No to bylo, a pamatuješ si na toho kluka, ach bože ten byl tak sexy, a ten zadek."
"Cože ? Žádného kluka si nepa-*škyt*-matuju."
"Já jo." Deidara na Itachiho mrkl svůdným očkem.
"Vá-*škyt*-vážně ? A koho te-*škyt*-da ?"
"No přece tebe." Deidara se začal plazit po Itachim a ten pod vlivem omamné látky absolutně nevěděl co má udělat a začal sebou šít jako šídlo.
"Ale no tak Itachi, oba víme že to co chci udělat se ti bude moc líbit. Nebo se snad mýlím?"
Itachi se na něj nevěřícně koukal, bylo mu jasné, že je v pasti.
"Nemýlíš, ale..."
"No tak vidíš, tak se nevrť, já ti neublížím, to dobře víš..."
Deidarova slova zanikla ve slastném dlouhém polibku. Oba dva věděli, že tenhle večer neskončí jen u polibků.

Deidara sladce a vyrtvale líbal Itachiho plné rty, byl jím naprosto unešen. Ta krásná bledá pleť, ty uhlové oči a vlasy které šly tak krásně do kontrastu. Jeho výrazné rysy na obličeji, vyrýsované svaly, které šly vidět i přes tričko, které měl Itachi kupodivu ještě na sobě. Pro Deidaru bylo tohle asi Sedmé nebe. Nepřestal ho líbat a jemně zajel Itachimu pod tričko. Pomalu, aby mladého Uchihu nevyděsil. Putoval svou dlaní přes jeho nádherně vypracované prsní svaly až po hrudník a opět se vrátil na prsní svaly. Vytrvale je hladil, nemohl se té sametové pokožky nabažit. Itachi, sic mírně zmaten, mu polibky oplácel a nechal se hladit jeho hebkou rukou. Velice se mu to líbilo, o tom žádná, stejně se ale cítil divně, jakoby dělal něco, za co by ho měli ukřižovat.

Z polohy sedu Deidara Itachiho položil na pohovku. Stále ho líbal a hladit po břiše. Jakoby omylem zabloudil k jedné z Itachiho bradavek a jen konečkem prstů o ni zavadil. Itachi sebou mírně škubnul a sykl. Deidara přestal Itachiho líbat a zahleděl se do jeho temně uhlových očí.
"Mmm jsi tak nádherný. Dnešní večer si oba dva budeme pamatovat do smrti." pronesl tajemně Deidara a začal Itachimu pomalu vyslékat jeho uplé tričko.
"Deidaro, počkej..." Itachi se díky Deidarovým polibkům trošku probral z tranzu způsobeného vodkou "..tohle se nedělá, já...nemůžu."
"Ale ano, Itachi, můžeš, jen o tom ještě nevíš, víš ? Poddej se tomu, poddej se mým dotykům a nebraň se, přísahám že vše co budu dělat, ti bude příjemné. Vždy když se ti to nebude líbit řekni 'STOP' a přestanu, ano?" tak vlídně Deidara snad v životě ještě nemluvil.
"No, tak dobře, ale !! Slíbíš mi že to nikomu neřekneš ?"
"Slibuju, zlato." poslední slovo jako by se doslova vytratilo a zaniklo v polibku který byl nečekaně mířen z Itachiho strany. Nejraději by teď Deidarovo sdrce vyskočilo z jeho hrudi a začalo běhat radostí po pokoji.

Oba se nořili do moře polibků a slastných dotyků, které byly občas provázeny slastnýmy vzdychy. Itachi, nyní už bez trička, se slastí svíjel pod Deidarovýma rukama a tiše sténal. Deidara přestal Itachiho líbat a začal obohacovat polibky další části Itachiho těla. Jeho nadýchané rty se doslova klouzaly po Itachiho krku, semtam vsál tenkou kůžičku a tak Itachimu zůstávali na krku malé červené flíčky. Neopomenul snad jediný centimetr na jeho krku a přesouval se níž ke klíční kosti, přičemž jemně mnul Itachiho bradavky. Sunul se stále níž a zabloudil k jedné bradavce, už tak byla tvrdá z toho, jak je Deidara jemně spracovával prsty, tak ji jen přejel špičkou jazyka, přesunul se ke druhé a zopakoval postup. Hladil mu boky a rty klesal stále níž. Lehce obdařoval jeho nahé vypracované bříško jemnými polibky. Když už byl u lemu kalhot, pouze ho líbal na odhalených místech, nechtěl to uspěchat, chtěl si to naplno užít, ochutnat každou Itachiho část.
Itachi se slastně pod jeho polibky svíjel. Deidarovo kroužení okolo lemu jeho kalhot pro něj bylo jako mučení.

Jakoby Deidara uměl číst myšlenky, obratně rozepnul knoflík u riflí a poté i zip. Odhalil se mu pohled na krásné vínové trenky, které byly díky němu značně napnuté. Opět se vrátil k Itachiho rtům a začal ho líbat. Tentokrát ale už dravěji, už i na Deidarovi bylo značně vidět jeho vzrušení. Jeho domácí tepláky adidas (nemluvě o jeho bílomodrých trenkách) byly značně napnuté a nevšiml by si toho jedině slepý. Popravdě se Deidara musel opravdu ovládat, aby do Itachiho nepronikl okamžitě, bez přípravy. To by ale Itachiho bolelo a Deidara chtěl, aby si to Itachi užil, ne aby si týden nemohl sednout a už také z lásky a náklonnosti k němu mu nechtěl nijak ublížit.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sasu Sasu | 17. května 2014 v 15:41 | Reagovat

Super díl. Upřímně jsem ten flashback nečekala, ale je to napsané dobře a líbilo se mi to. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu..!

2 Bai-Batia Bai-Batia | E-mail | Web | 18. května 2014 v 13:03 | Reagovat

další super díl, četla jsem ty předešlá a jakožto fanynka yaoi povídek musím říct, klobouk dolů, máš dobrou slovní zásobu, neuvěřitelnou fantazii a můj velký obdiv :) budu se těšit na další díl, sem hrozně napjatá, jak to bude mezi nimi dál :)

3 Ája Ája | Web | 18. května 2014 v 18:20 | Reagovat

Nééé, sice se Fugaku chová jako zmetek, ale umřít zrovna nemusí. Ten flashback mě docela překvapil, jestli se o něčem takovém dozví Sasík, určitě rád nebude :D.

4 Deidy^^ Deidy^^ | 21. května 2014 v 21:57 | Reagovat

Úžasný!:3.. Fakt super, krapet nečekané, ale super! :D .. Fakt krásně píšeš a těším se na další:3 :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama