Domácí násilí 004

11. července 2013 v 12:11 | Uke-chan |  Domácí násilí
Nezabíjejte mě prosím xD Já už tam práskám páté přes deváté, vážně pochybuju že se to bude někomu líbit :D Ale co, zkusit se má všechno, vy jste chtěli pokračování :P :D Jop, a ještě pořád je to kousek FLASHBACKU :D
Fandom: Naruto
Pairing: ItaSasu
Upozornění: Shonen-ai, yaoi




"Brzy ráno tě přivedl Kiba a řekl, že tě v takovém stavu našel v parku na lavičce, když se šel ráno s Akamarem projít. Měl by si mu za to poděkovat."

Sasuke
Cože ?! Děláte si ze mě prdel ?! Děkovat mu ?! Za to co mi včera udělal a ještě tak lhal mýmu bráškovi ?! NIKDY !!
"Jo...a Sasuke..." vytrhne mě bráška z myšlenek "...co mi řekneš k tomu jak vypadá tvůj krk co ?"
Odvrátím od Itachiho pohled, rozhodně nemám chuť říkat mu pravdu. Beztak by mi ani nevěřil.
"Nic." pronesu chladně a doufám, že mě nebude dál vyslíchat.
"Jak myslíš, kdyby sis to rozmyslel, jsem u sebe v pokoji."
Celý den jsem ležel, nejedl a s nikým se nebavil. Pořád jsem přemýšlel, jestli to mám bráchovi říct.

Večer jsem sebral všechnu odvahu co mi zbyla a šel k Itachimu do pokoje. Seděl na posteli a něco si četl. Nejspíš ani neví, že jsem vešel. Sedl jsem si k němu, on se nejspíš lekl a znatelně sebou cukl. Položil jsem si hlavu do jeho klína a začal brečet. Bráškovi bylo jasné, že teď opravdu nepotřebuju podstoupit nějaký výslech. Jen mě obejmul, přitiskl si mě více k sobě. Vždy mi u něj bylo tak dobře, cítil jsem se v bezpečí.

Asi po 10 minutách, kdy jsem si užíval jeho pevný stisk a hlazení ve vlasech jsem se konečně odvážil, zvedl k němu svůj pohled a řekl jsem mu všechno, co se včera stalo. První mi nevěřil, nebo spíš nechtěl věřit, ale když se podíval do mých zoufalých očí, pochopil, že mluvím pravdu. Pevně mě objímal, šeptal konejšivá slůvka a hladil mě ve vlasech. Po chvíli jsem v jeho náručí usnul a tak měl Itachi dnes v noci společnost.

Ráno šel Itachi ke Kibovi. Vrátil se ani ne za dvě hodiny s úsměvem na rtech "Bráško, už se nemáš čeho bát, všechno je v pořádku." Pořád se usmíval jako měsíček na hnoji a pokračoval do koupelny dát si sprchu, protože to předtím nestihl...
Doteď nevím, co Itachi Kibovi udělal nebo řekl, ale od té doby jsem Kibu už neviděl.
END OF FLASHBACK

Itachi
"Co...co se děje...bráško ?" přestal jsem dělat svoji práci když jsem si všiml že má Sasuke v očích slzy. "Ublížil jsem ti nějak ? Já..."
"Ne, nic se nestalo." promluvil ke mě Sasuke a pokusil se o úsměv.
Jasně, jasně, nic se nestalo. Jeho typická výmluva. A ten jeho falešný úsměv mu taky nesežeru. Posunu se až úplně k němu a pevně ho obejmu. Třese se. Celý se třese a vzlyká. Udělal jsem snad něco špatně ?! Jestli jsem mu nějak ublížil tak...Si to asi neodpustím.
"Sasu...no tak ? Co se stalo ? Pokazil jsem něco ? Proč brečíš ?"
Ještě pevněji jsem ho stiskl, vůbec jsem nevěděl co se to sakra děje.
"Itachi...já...ty nemůžeš za nic...jen..."
"Ano ?" už mě to jeho prodlužování začínalo rozčilovat.
"Ne-nemůžeš za nic, jsi skvělý, já jen...od toho s Kibou...prostě se...bojím...odpusť." natahoval Sasuke mezi vzlyky.
Hm, pokračovat tedy asi nebude nejlepší nápad. Aspoň ne teď. Jo, mrzí mě to, ale když to Sasuke nechce, nutit ho nebudu. Ten zmetek Kiba !! Za tohle mi ještě zaplatí.
"Sasu...nebreč...je to v pořádku, já tě do ničeho nutit nechci. Pokud se na to necítíš, necháme to na jindy." trošku jsem povolil stisk a políbil Sasukeho na čelo. Vždy jsem to dělal, když byl Sasuke malý. Malý, nevinný a naivní bratříček. Teď je z něj skoro dospělý muž, je mu už 17. Navíc je hrozně sexy.

Sasuke
Cítím se teď tak strašně provinile. Úplně jsem to Itachimu zkazil. Když ale...vážně mám z toho špatný pocit.
"Itachi promiň...já jsem to zkazil. Jestli chceš tak...klidně můžeme pokračovat. Já to zvládnu."
"Nene Sasuke, já to vydržím, to je v pořádku bráško. Necháme to na jindy, až ti bude líp. Chci aby sis to užil i ty." promluvil na mě tak laskavě, něžně, až mi přeběhl mráz po zádech. Už ten jeho hlas mě tak vzrušoval. A pak jsem si opět vzpoměl na Kibu. A vzrušení bylo to tam. Itachi si mě tiskl k sobě a líbal mě na šíji. Jemně, prostě úžasně. Tak jak to umí jedině on. Když jsem cítil jeho blízkost, jeho dech, cítil jsem se v bezpečí. Modlil jsem se, ať mě už nikdy nepustí. Nikdy. Itachi mě přestal líbat na krku, na chvíli mě pustil, přetáhl přes nás peřinu a opět mě obejmul.
"Sladké sny, můj broučku." šeptl mi do ucha a poté lalůček něžně olízl.
"I tobě, miláčku." s těmito slovy na rtech se mi začaly klížit víčka a já pomalu usínal.

Asi nějak uprostřed noci jsem se probudil. Ale kde ?! Bylo tu tmavo, chladno. Podle chladu jsem usoudil že to bude nejspíš nějaký sklep. Ale proč ?! Co se to zase děje ?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sasanka-chan Sasanka-chan | Web | 14. července 2013 v 15:17 | Reagovat

Tato povídka mi přijde taková...moc narychlo. :D Nevím, čekala jsem nějaký delší rozjezd a tak.. Ale i tak se mi to líbí a doufám, že bude brzo pokračování. :)

2 EmoSam EmoSam | 9. května 2014 v 23:28 | Reagovat

Ten konec... bože... nemůžu se zdržovat dlouhým komentářem, musím rychle zjistit, co se to zas děje nebo se asi rozbrečím, to jak rychle se děj posouvá mi nevadí, emoce které jsou s tím spjaty také přicházejí rychle a takový závan emocí tohoto typu jsem přesně potřeboval ^^ U pátého dílečku zas určitě nechám nějaký koment ;)

3 Ája Ája | Web | 18. května 2014 v 18:00 | Reagovat

Itachi je tak něžný a citlivý :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama